Pro dvojčíslo na utkání proti Jablonci a Teplicím jsme do rubriky Hrával jsem za Sigmu vybrali levonohého záložníka či obránce Tomáše Glose (1981). Ten startoval svoji kariéru v SK Sigma Olomouc, působil také v Jablonci, v klubu, který je naším soupeřem ve čtvrtfinále Ondráškovka Cupu. „Sigma má nejlepší zázemí v lize, na tom trvám,“ říká Tomáš Glos, který v sezoně 2003/2004 obsadil s SK Sigma 3. místo v Gambrinus lize. Tým tehdy vedl trenér Petr Uličný, v kádru měl například Martina Vaniaka, Tomáše Randu, Luboše Reitera, Petera Babniče nebo Radka Špiláčka.

Co se vám vybaví, když se řekne - hrával jsem za Sigmu? Jaké na působení zde máte vzpomínky?

Je tam více fází. Přišel jsem do Sigmy už v dorosteneckém věku. Tam bylo vyloženě nové prostředí, perfektní parta, zázemí a tak. Tam jsme o tom vyloženě nepřemýšleli, šlo o to zahrát si fotbal. K tomu studentský život na internátě, pro mě paráda. Potom jsem pokračoval do mužů přes juniorku. Tam už to bylo o nějakých povinnostech, vystupování, chování. Tam už každý prezentoval sám sebe a klub. V každém případě ty vzpomínky na Sigmu jsou velmi dobré. Zažil jsem tady spoustu dobrého, bylo to perfektní.

Jak jste začínal s fotbalem? Chtěl jste do něj chodit sám nebo vás k němu někdo přivedl?

Otec se stále točil kolem fotbalu. Hrával, potom dělal rozhodčího. Tam to bylo jasné. V Hranicích mě přivedl do přípravky, tam jsem byl to čtrnácti let. Asi to bylo dané.

Co říkáte na to, jak nyní vypadá fotbal v Hranicích? Ještě nedávno tam byly na úrovni dva kluby – Dukla a SK. Nyní už tam jen živoří SK.

Je to tam s fotbalem docela smutné. Zdá se mi, že to tam moc lidé nechtějí dělat. Vypadá to tam tak, jak to vypadá, takový nezájem. A je to škoda, vybudoval se tam pěkný areál, je tam nová atletická dráha, podmínky pro tréninky jsou tam nyní perfektní.

Jak se tehdy seběhl váš přestup do Sigmy? Sledovali vás dlouho, nebo jste dával pět gólů v každém zápase?

To tenkrát vlastně řešily rodiče. Ke mně se to akorát dostalo ve stavu, jestli chci nebo ne. V těch čtrnácti letech jsem ani moc nevěděl, do čeho jdu a co mě čeká. Rodiče mi řekli, že by to pro mě měl být krok dopředu. Všechno bylo zařízené i se školou. Ale hodně lidí v Hranicích mi říkalo, abych sem nechodil. Tehdy to ale byla neznámá. Byl jsem jeden z mála, který z Hranic takto odešel. Přede mnou to byl Pepa Hoffmann, ten šel do Sigmy a pak přestoupil do Baníku Ostrava. My jsme byli jediní dva hráči, kteří z toho klubu šli tehdy pryč, moc se to nenosilo.

Hranice, to bylo vždycky pomezí zájmu SK Sigma Olomouc a Baníku. Komu jste fandil, když jste byl malý? Sigmě, Baníku nebo Hranicím?

Tenkrát Hranicím. To jsme úplně uctívali. Chodili jsme na tréninky našeho áčka, které hrálo třetí ligu. Jako žáčci jsme to hltali.

Pak jste jako fanoušek Hranic přišel do SK Sigma. Kdo vás tehdy trénoval? Jaké jste měl spoluhráče?

Vyhlédl si mě pan Tököly, který dělá žáky stále. Začal jsem trénovat pod panem Tichým. Dorost pak vedl trenér Jarolím. Ten měl dobré tréninkové metody, kluci dělali velké pokroky. Potom Ivan Čech. Na každého z trenérů vzpomínám rád. Na tréninky jsem se těšil, bavilo mě to. K tomu to prostředí a zázemí, to má Sigma nejlepší v lize, na tom trvám.

Co spoluhráči? Měl jste nějaké oblíbené?

Chodil jsem do sportovní školy. Ve třídě nás bylo osm fotbalistů, s těmi jsme se vídali nejvíce. Byl to třeba David Kobylík, na internátě se mnou bydlel Vojta Slovák, ten už skončil s fotbalem. V kontaktu jsme s Martinem Horákem nebo Davidem Čepem. S těmi, co u fotbalu zůstali, jsem většinou ještě v kontaktu.

Po dorostu přišlo na řadu béčko.

Skončil dorostenecký fotbal a začali z nás dělat chlapy (směje se). Byla to docela změna. Tehdy jsme pod trenérem Psotkou postupovali ze třetí ligy do druhé. A čekalo se od nás, co bude. Mladí kluci nastupovali proti zkušeným hráčům. Ale docela se to ujalo. Nějakou dobu jsme tam vydrželi. Hrál jsem to myslí čtyři roky. Pořád to ještě nebylo to hlavní mužstvo, pořád to bylo ve stínu áčka. Každý se chtěl dostat ještě o ten stupeň výš do té vedlejší kabiny, do áčka.

Trenér Psotka tehdy ordinoval týmu ten ofenzivní fotbal jako nyní? Nebo ještě ne.

Tehdy končil fotbalovou kariéru díky zranění a začínal. S námi si jakoby zkoušel herní systémy, metody, tréninky. Abych řekl pravdu, ze začátku jsem opravdu nevěřil, že to dotáhne tak daleko. O to více mě to nyní těší, jsem rád, že ho tam vidím, že se mu daří. Jakoby jsme začínali. On jako trenér, já v kategorii mužů. I v tom béčku to byla pořád ještě trošku pohoda. S mladým trenérem, který nás chápal. My jsme respektovali ho, on nás.

Teď se plánuje samostatná liga béček. Vy jste jako mladý hrál za béčko druhou ligu. Co na to říkáte?

Co vím, tak ostatní kluby proti béčkům hrají nerady. Jsou to běhaví houževnatí soupeři, hrají samý presinku, náročnou hru, všechno je pod větším tlakem. A to je pro ty zkušenější kluky náročnější zvládat. Trošku se to hádá. Když se tehdy ve druhé lize objevily béčka Sigmy a Sparty, tak to neuškodilo, tu soutěž to okořenilo. Ale když je jich tam více, tak už to podle m není dobré. Už je to trošku jako dorostenecká liga. A celostátní liga juniorek? Zkusit by se to mohlo. Ovšem když se tady mluví o změnách, tak mě by se líbilo, kdyby se o konečné umístění hrálo play-off. To by podle mě bylo atraktivní.

Vraťme se zpět do Sigmy. Vy jste bronzový medailista Gambrinus ligy.

Ano. Uhráli jsme čtvrté a třetí místo. Na ligu tady mám perfektní vzpomínky. Dlouho jsem se tam nemohl dostat. Což mě už docela trápilo. Přede mnou tam byli Aleš Urbánek a David Kobylík. Další věc byla, že mi říkali, že jsem malého vzrůstu, že tam nemůžu hrát. Ale pak jsem se tam dostal. První šanci mi dal trenér Vaďura. To byl jeden start a pak dva roky nic. Stabilně až potom trenér Uličný, ten dal hodně klukům šanci. A myslím, že většina z nich nezklamala. Dneska už je na denním pořádku, že hrají odchovanci a mladí kluci.

Vám potom skončila smlouva, ale novou jste nepodepsal a odešel.

V té době jsem hrával. Měl končit trenér Uličný, pod kterým jsem byl spokojený. Říkal jsem si, co bude. A rozhodl jsem se zkusit něco jiného. V mužském fotbale jsem tady byl šest let a zkusil změnu. Přišel Jablonec. To byla cesta do úplně jiného světa.

Jak to?

Tam jsem těžce narazil. Znal jsem jen Olomouc. Bylo to tam úplně jiné, než v Sigmě. Tady všechno fungovalo. A v Jablonci to bylo na jiné bázi. Tehdy se tam začínalo s rekonstrukcí stadionu. Tady bylo všechno pro přípravu na jednom místě, tam byly podmínky pro trénink trošku složitější. Byli jsme tam tři kluci z Moravy, šlo to hodně znát, ostatní nám to dávali dost najevo. Dlouho jsem se tam adaptoval, nedařilo se, byt jsem dlouho nedostal, znal jsem jiné tréninkové podmínky, neměl jsem tam rodinu. Když jsem to vzal všechno dokola, tak jsem šel na hostování do druhé ligy, do Sokolova. Tam mě kontaktoval trenér Pulpit, že tam vzniká nový klub. Zkusil jsem to, moc se mi tam líbilo.

A trenér také?

Kupodivu na něj všichni nadávají, ale já jsem s ním vycházel perfektně. Je to takový bouřlivák, hned na prvním tréninku jsem dostal facku. Ale fakt jsem s ním vycházel dobře. Šel jsem tam z první ligy, on mě chtěl. Byl to skok dolů, ale hrozně mi to pomohlo. Cítil jsem důvěru, věřil jsem si. Dařilo se mi tam, hráli jsme dobře. Byl jsem tam spokojený. Chodili diváci.

Tím jste už opustil prvoligovou část kariéry.

Také jsem si pak říkal, že jsem měl možná více bojovat, že to byla chyba. Byl jsem na přípravě ve Slovácku, ale týden před ligou, za trenéra Plíška, jsem z toho vypadl. Takže jsem šel do Sokolova. Tam jsem si pak v zimní přípravě zranil koleno. Z toho jsem se rok léčil. Pak to zkusil v HFK. Jenomže mě pořád trápily svalové problémy, což se mě drží pořád. A vrcholový fotbal jsem opustil.

A šel do Rakouska.

Byl jsem tam ve dvou mančaftech, ale zase měl zdravotní problémy. Ale Rakousko je zajímavé, i když to bylo náročné, jezdil jsem tam třikrát týdně. V další sezoně plánuju, že bych se tam vrátil. Ale zatím si dávám dohromady tříslo.

Nyní jste v kádru Mikulovic.

Ale na jaře hrát nebudu. Trenérovi už jsem řekl, že to nejde, že si musím dát dohromady tříslo.

Kromě působení v klubech jste byl také v reprezentaci. Na mistrovství světa U 20 v roce 2001 jste tehdy českému týmu pomohl do čtvrtfinále.

V té době, ve dvaceti, si člověk řekne, je to dobrý začátek. Dneska to považuju za největší úspěch kromě startů v lize. Byl to vrchol mé kariéry, bohužel ve dvaceti letech. Ale vždycky to není tak, jak si představujeme. V té době to také lidé vnímali jinak. Hrálo se daleko, v Argentině, nebylo to v televizi. Teď když uspěla dvacítka v Kanadě, tak to věděli všichni. Ale tehdy to zajímalo jen odborníky.

Sigma začíná čtvrtfinále Ondrášovka Cupu proti Jablonci. Jak to tipujete?

Určitě se přijdu podívat a budu fandit Sigmě. Hraje se na dva zápasy, už to bude o taktice. První zápas bude důležitý. Jablonec je nejlepší tým na jaře, má formu. Je potřeba ho trošku srazit.

Další důležitým zápasem je ligový proti Teplicím. Týmu Sigmy se předchozí zápasy nepovedly. Co myslíte, jak z toho ven?

Kluci to měli rozehrané dobře, pokud chtějí do pohárů, tak se musí zvednout a začít dělat body. Teplice nejsou slabý soupeře. Sigma je ale doma silná, doma se jí daří. A jak zlomit mizérii? Je znát, že chybí práce Michala Hubníka. Tým se musí držet své kombinační hry, už jen z té vyplynou šance. Ta pěkná hra každého udivovala. Rychlé kombinace, výměna míče, přelévání těžiště hry, to je účinné, to na soupeře platí. To je potřeba hrát a góly z toho přijdou.

Tomáš Glos

Narozen: 19. 6. 1981

Bilance v I. lize: 37 utkání/1 branka

Bilance ve II. lize: 103 utkání/4 branky

Klubová příslušnost: SK Hranice (1987 – 1995), SK Sigma Olomouc (1996 – 2005), FK Jablonec (2006), 1. FC Slovácko (2006), Baník Sokolov (2006 – 2007), FK Jablonec (2007 – 2008), 1. HFK Olomouc (2008), Kremser SC (2009), SV Absdorf (2010), Mikulovice (2011).