Filip Zorvan v 86. minutě zvýšil na Letné na 3:1 pro Sigmu. Protože Sparťané ještě dokázali snížit, byl nakonec jeho gól ten vítězný. „Cítíme obrovskou euforii. Je to pro nás velké vítězství a obrovská vzpruha pro náš mladý tým,“ řekl Zorvan na pozápasové tiskové konferenci.

Je vítězství nad Spartou tím největším, které jsi zažil?

„Řekl bych, že ano. Vyhrál jsem v Plzni, vyhrál jsem na Slavii, ale tam nebyli diváci, protože to byl v době covidu. Toto je moje osobní největší týmové vítězství a fantastický zážitek.“

Jak ses cítil ve středu hřiště?

„Myslím, že nám hodně vycházela taktika, s níž jsme na Spartu přijeli. Chtěli jsme zahustit střed, aby domácí nemohli dávat kolmé přihrávky. Osobně si myslím, že jsem tady odehrál nejhorší první poločas v této sezóně. Byl jsem na sebe o přestávce naštvaný. Tak velký zápas a já hrál takhle… Byl jsem rád, že jsme to po změně stran překlopili na naši stranu. Myslím, že Sparta trošku ubrala a my jsme získali sebevědomí. Zvlášť po vstřeleném gólu. Pak už se do toho Spartě těžce naskakovalo zpět. Pro nás je to velké vítězství.“

Říkali jste si, že jste do toho mohli vstoupit s ještě větším sebevědomím? Strhl vás Radim Breite?

„To je Radimova povaha. On to má postavené na tom, že strhne nás ostatní okolo. My si spolu rozumíme. Spouštění presinku máme na starosti. Radim vyšle mě, já zase vyšlu toho před sebou. To si myslím, že byl hnací motor. Druhý poločas jsme nezalezli a snažili se dostupovat stopery. I když jsme vedli, tak jsme z této taktiky neustoupili, aby Sparta musela řešit pořád tyto situace na své půlce. Nevpouštěli jsme ji do tlaku. Kdyby Sparta kombinovala kolem našeho vápna, s tou obrovskou kvalitou, kterou má, by si určitě něco vytvořila. Takto si ale myslím, že nějaká střela přišla až v závěru. Jinak Sparta šance neměla. Náš záměr se tedy podařil.“

Když se zaměříme na tvůj gól. Kdy sis říkal, že by to mohlo vyjít?

„Až když jsem získal balón. Snažím se většinou takto dorážet na stopery, aby neměli klid na rozehrávku. Když má obránce klid, může si míč navést a přenést ho až před naši bránu. Je to taková černá práce. Myslím, že se vyplatila. Za gól jsem obrovsky rád.“

Čekal jsi, že Zelený udělá takovou chybu?

„Nečekal, ale právě tím, jak je výborný fotbalista, tak jsem tušil, že bude chtít hrát konstruktivně. Že si na to dá čas. Sleduji zápasy Sparty. Snaží se hrát evropským stylem, její hráči čekají do poslední chvíle, než se soupeř přiblíží, a pak míč posunou na toho volného. Trochu jsem doufal, že přesně na tohle bude Jarda čekat. Asi o mě nevěděl, překvapil jsem ho a Vindahl si udělal úkrok do strany. Brána byla úplně prázdná a dopadlo to.“

Když rozhodčí pískl konec závěru, propukl. Co jste v tu chvíli zažívali?

„Obrovskou euforii. Bylo to opravdu jako kdybychom vyhráli ligu. Máme tým, který se nově tvoří. Chybí zkušenější hráči. Mladí kluci se učí hrát v lize, tohle jsou jejich první zápasy na vyprodaných stadionech. Myslím, že je to obrovské vítězství a velká vzpruha. Když vezmu poslední zápas proti Dukle, tak v závěru, když se utkání dohrávalo, jsem byl ve 28 letech nejstarším hráčem na hřišti. Toto vítězství nám může dodat velkou sebedůvěru, abychom mohli hrát někde v horních příčkách.“

Trenér Janotka říkal, že vás nenechá polevit.

„To souhlasím, že nás nenechá. Fotbalově to ještě nemáme úplně vyladěné, ne všechno hrajeme po zemi. Myslím ale, že poctivým přístupem, a tím, jak jsme pro soupeře nepříjemní dostupováním a napadáním, odvádíme velkou práci. Tempo našich tréninků se zvýšilo, tréninky mají dobrou úroveň. A když si někdo neplní to, co má, tak nehraje. Trenér je v tomto velký pes. Hlavní důvod toho, proč po nás tak šlape, je ten, že my potom šlapeme na hřišti. I dnes, v 85. minutě, jsme se snažili napadat, i když jsme na Spartě vedli o dva góly. To je známka naší hry. Aktivita vyplývá z tréninků a z toho, co po nás trenér chce.“