Zápasy proti Slavii jsou pro obránce Jiřího Slámu specifické. Proti ní v lize v dresu Sigmy nastoupil k prvnímu ligovému zápasu. Bylo to 27. dubna 2019. V nedělním utkání pak sešívaným vstřelil první ligový gól kariéry. "Příspěvek do kasy? Rád ho zaplatím," usmíval se spokojeně autor vítězné branky proti Slavii.

Jak hodnotíš zápas proti Slavii?

Do zápasu jsme šli s tím, že jsme věděli, co je Slavie. Věděli jsme, že mají obrovskou kvalitu. Chtěli jsme chytit začátek, protože to se nám v předchozích zápasech moc nedařilo. Myslím, že se nám to povedlo. Z toho vzešel i první gól, kdy jsme byli v dostatečném počtu na polovině soupeře. Pak se to tam nějak odrazilo. Pořád jsme chtěli hrát aktivně. Slavie měla nějaké gólovky. Ale při nás stálo i trochu štěstí. Každý z hráčů nechal na hřišti sto procent. To byl klíč k úspěchu.

Jaký jsi měl pocit z Mojmíra Chytila. Jaké to je hrát vedle takového hráče? Navíc po takovém výkonu.

„S Mojmou se z týmu bavím asi nejvíce. Bavíme se odmalička. Byli jsme spolu chvíli i v Pardubicích. Ráno jsme měli rozcvičku, pak oběd, šli jsme spolu na kávu. Říkal mi, že dnes cítí, že dá gól. Odpověděl jsem mu, že i já mám z toho dobrý pocit. Nakonec se to povedlo oběma. Trefil to nádherně. Chtěl jsem na něj zakřičet. Co blázníš, proč střílíš… říkal jsem si. Ale pak to trefil takhle. Klobouk dolů. Byl to strašně důležitý gól na 2:0. Hodně nás to uklidnilo. Slavii jsme už do moc šancí nepustili. Zkušeně jsme to odkopali.“

Stane se z toho váš rituál, že budete chodit na kafe pravidelně před zápasem?

Hrálo se v sedm hodin, zápas byl v televizi. Měli jsme hodně času od rozcvičky k zápasu. Na kafe chodíme společně většinou po tréninku. To je náš rituál. Ale kdoví. Příště můžeme zopakovat.

Jak bys popsal situaci, která vedla ke krásnému gólu, kterým jsi poslal Sigmu do vedení?

Měl jsem jedinou myšlenku. Jakmile ke mně míč propadl, teď nevím, kým byl tečovaný, zda od našeho, nebo slávistického hráče… Chtěl jsem původně zavírat, ale jakmile došlo k teči, tak jsem si míč zpracoval a celkem dobře. Měl jsem to hned nabité na střelu. To byla moje první myšlenka. Myslím, že to umím z voleje trefit dobře. Takže jsem to zkusil a zapadlo to tam krásně.

Kolik tě to bude stát do kabiny?

Něco určitě. Ale přesnou částku teď ještě nevím.

Nemáš z té částky strach?

Rád to zaplatím.

Ještě v prvním poločase ti něco říkal Pavel Zifčák. Na konci poločasu k tobě hned běžel a znovu ti něco říkal. Bylo to něco zajímavého?

No pamatuji si, že přiběhl, ale co řekl, to nevím. Vůbec si to nepamatuji. Nepamatoval jsem si ani gól. Musel jsem se na něj teď znovu kouknout. Byla to velká euforie a radost.

Co ti proběhlo hlavou. Začal jsi sezonu v béčku, ale už nastupuješ za áčko. Věříš, že bys konečně mohl naplnit očekávání, která do tebe klub vkládal, stejně jako do dalších hráčů ze silného ročníku 1999?

Před třičtvrtě rokem jsem mluvil s trenérem Jílkem, který mi řekl, abych byl trpělivý a za béčko podávat kvalitní výkony, aby šlo vidět, že ligu mohu hrát. Myslím, že jsem si to vždy nějak vybojoval. Tohle je zásluha za ty výkony. Jsem za to strašně rád.