Svůj prvoligový debut má za sebou obránce Filip Slavíček. Devatenáctiletý pravý obránce, který je v Sigmě od čtyř let, naskočil do duelu s Hradcem Králové při absenci Juraje Chvátala kvůli kartám a Tomáše Zahradníčka kvůli zranění hned od úvodní minuty.

A nevedl si vůbec špatně, což ocenil i trenér Václav Jílek. Výkon Slavíčka označil jako jedno z mála pozitiv na nepovedeném představení, které skončilo jasnou porážkou 0:3. „Mám z toho smíšené pocity. I tak jsem si to užil. Jsem za tu šanci hodně vděčný. Hrozně rád bych v áčku nastupoval dál a dostal se do základní sestavy,“ řekl Slavíček, který nedávno na Andrově stadionu prodloužil smlouvu až do léta 2026.

Filipe, šlo si vlastně první ligový start po takovém výsledku užít?

Užil jsem si to, i když jsme prohráli takovým rozdílem. Jsou to trochu smíšené pocity. Určitě si to ale  budu pamatovat jako svůj první zápas v lize. Podařilo se mi třeba zopakovat některé věci, které dělám i ve třetí lize. Bylo tam i několik povedených akcí, ze kterých jsme třeba mohli dát gól, kdybychom je lépe dohráli. Výsledek ale budu muset hodit za hlavu.

Kdy jste se dozvěděl, že nastoupíte?

Dozvěděl jsem se to skoro týden dopředu. Myslím, že i to mi pomohlo, že jsem se na to mohl v hlavě pořádně nachystat. V hledišti jsem měl taťku, dědu a nejlepšího kamaráda. Moc si té podpory od nich cením, stoprocentně mi to pomohlo. Byl jsem klidnější, když jsem věděl, že tam jsou. Celý tým se mi taky snažil pomoct. Když jsem něco třeba pokazil, tak mě podporovali. Snažili se opakovat, abych hrál v klidu, nebyl zbrklý a podobně. Hodně mi pomohl Roman Hubník, který obranu dirigoval a řídil. Radil mi, kam se posunout a tak podobně.

Byl jste hodně nervózní?

Před zápasem docela ano, ale jak jsem dal první přihrávku, tak to ze mě spadlo.

Byl to pro vás velký rozdíl, mezi první a třetí ligou?

Byl. Rozhodně v intenzitě zápasu. Utkání s Hradcem bylo nahoru dolů. Ve třetí lize to je maximálně v pár zápasech za sezonu. Na všechno máte v lize méně času. Samozřejmě i technická kvalita hráčů je vyšší. Je potřeba soustředíte se na první dotek. Ve třetí lize, když vám balon trochu odskočí, tak je možnost to dohnat. V první už tolik ne.

Nakonec jste střídal právě kvůli vyčerpání?

Chytal jsem křeče už jen při chůzi. Zkoušel jsem ještě, jestli bych to nemohl dohrát, ale bylo to bez šance.

Hned v prvním zápase jste narazil na Adama Vlkanovu, který patří k vůdčím postavám Hradce. Jak se na něj hrálo?

Párkrát jsem e tam s ním potkal. Před zápasem jsem o něm dostal informace, že rád zasekává balon, tak abych kolem něj jenom neprobíhal. Snažil jsem se to plnit a koncentrovat se na to, aby kolem mě ideálně vůbec nikdo neprošel. V prvním poločase, než jsme dostali první gól, to byl podle mě vyrovnaný zápas. I my jsme měli šance. Měli jsme být asi agresivnější a víc běhat. Myslím, že ten inkasovaný gól nás položil.

Vy jste čistokrevný odchovanec Sigmy…

V Sigmě jsem od čtyř let, za nikoho jiného jsem nehrál. Je to pro mě splněný sen. Už v zimě, kdy jsem byl v přípravě áčka, tak se to trochu přiblížilo. Na druhou stranu jsem vůbec netušil, jestli se mi třeba během jara povede nastoupit do ligy. Jsem za tu šanci ale každopádně hodně vděčný. Hrozně rád bych v áčku nastupoval dál a dostal se do základní sestavy.

Jak vidíte své šance? Co bude potřeba pro to udělat?

Myslím, že budu muset hrát ještě lépe, než jsem hrál proti Hradci. Vždycky se dá hodně věcí vylepšit. Musím na sobě pořád makat, to je jasné. Konkurence na místě pravého obránce je vcelku vysoká, takže je těžké dostat se tam natrvalo.